Peruánský naháč

Povaha Peruánského naháče

Peruánští naháči jsou velmi přátelští, něžní a veselí psi. Jsou inteligentní, nezávislí a rezervovaní až nedůvěřiví k cizím lidem. Jejich oddanost a láska k pánovi nezná hranic. Z toho vyplývá, že se jedná o psy nesmírně citlivé a v jejich „lidské smečce“ i velmi společenské. Díky klidnější a neagresivní povaze jsou to zvířata dobře vychovatelná a čistotná, naprosto nevhodná pro venkovní chov v kotcích. Jedná se o společenské plemeno, ideální do města.

 

Jak vypadá Peruánský naháč?

Stavbou svého štíhlého a elegantního těla vyjadřují peruánští naháči spojení síly a rychlosti. Typickým rysem je chybějící srst (podobně jako u ostatních naháčů), s čímž se pojí prakticky vždy nekompletní chrup. Lysost a chudozubost jim jsou dány geneticky, proto se připouští i nedokonalý chrup. Oči mandlového tvaru mají vyzařovat pozornost a inteligenci, jejich barva může přecházet od výjimečné žluté až po černou, obě oči však musejí být stejné. Uši nosí peruánští naháči složené dozadu, pouze při vzrušení je vztyčí. Pokožka uší je tenká. Krk se klene graciézně nahoru. Tlapky peruánských naháčů připomínají tlapky zajíců (podobně je tomu i u naháčů mexických).

 

Peruánský naháč – kůže a srst

Kůže je na dotek velmi teplá (42°C), na prudkém slunci se podobně jako u lidí opálí a ztmavne. Tito psi jsou náchylní k prochladnutí, před zimou je chovatel musí chránit např. psími oblečky. Kůže má být hladká, bezvlasá. Řídké osrstění je tolerováno pouze na temeni, ocasu a tlapkách, výjimečně na zádech. Barva kůže a srsti peruánských naháčů může nabývat černé, černomodré, hnědé, odstínů šedi až po světlou blond, jednobarevná či s růžovými skvrnami na pokožce.

 

Jak poznat peruánského naháče od mexického

Pro laika jsou tito psi téměř stejní, s jejich jednoznačným určením však mívají problém i odborníci. Pro zjednodušení uveďme, že v České republice se setkáme většinou s naháčem peruánským (v roce 1999 tu byl pouze jeden kus mexického naháče). Tato nesmírná podobnost obou plenem je dána mnohými společnými rysy a vyloučena není ani příbuznost v dávné historii. Uveďme, že peruánští naháči jsou o něco elegantnější a lehčí, mexičtí jsou maličko podsaditější s hrubší stavbou kostry. Vodítkem může být i tvar lebky: mexický naháč má hlavu z předního pohledu spíše širokou a silnou. Oproti tomu hlava peruánského je štíhlejší a proporčně více vyvážená.